"Já tu hospodu zahraním",- ihned na začátku řekl manager David
A sám rozvaži jídlo zákazníkům, vlastním autem.
Jsme jako rodina. V kuchyni mame 5 Gruzínců, které jsou tady na pracovních visech. A žádná myšlenka poslat všech domu a uzavřít restaurace ani nebyla.
Ihned jsme si mobilizovali síly a přešli na rozvoz a prodej přes okénko.
Udělali jsme všechno aby naši stále zákazníky ale i nové dozvěděli že fungujeme a rozvažime.
Osobně jsme volali našim stálým zákazníkům a informovali ze stále vaříme a že můžou si objednat jídlo domů.
Za 3 dni spouštěli jsme chatbota který přijímá objednávky a platby kartou on-line v messengeru Facebook, a naše doručení tak stalo bezkontaktním.
Střední příjem v den jako v samy špatný den běhen provozu v nízkou sezónu, ale je to lepší než nic.
Smysl pro humor mezi sebou ale i na sociálních síti bylo taky nezbytnou části přežití. Lidi chtěli vidět něco pozitivního a vtipneho. Pořad děláme srandu mezi sebou a taky s fanoušky na sociálních sítích.
Máme hodně návštěvníků mezi turisty a bylo pro nás potěšením že některé nás podporovali, psali nám zprávy z jiných zemi a slibovali že ihned jak to všechno skončí přijedou k nám to poradně oslavit.
Každého zákazníka známe do tváře nebo dokonce osobně. V době karantény když lidi nuceni byt uzamčení v svých bytech pro nich je příjemné vidět známe tváře ve dveřích svých domovů a navíc tváře které jsou spojené s příjemné okamžiky normálního života, které lidem teď tak chybí.
Očekáváme hodne novych návštěvníků po skončení karantény, protože jak jsou lidé aktivnější na sociálních sítích tak během karantény jsme získali hodně novych sledujících. A všichni společně se těšíme ze otevřeme zase dveře restaurace.